Je to opakující se scénář. Přijde pár do terapie a chtějí řešit, že jeden z nich má problém se sexem. A často tam vidí jasnou kauzalitu – on/ona to nechce tolik, co já, a tak s ní/ním musí být něco v nepořádku. Ukažme si na viníka. A aby toho nebylo málo, viník se ke své vině dobrovolně hlásí a žádá, abych ho napravila.

Ojedinělé nejsou ani případy, kdy viník přijde do terapie sám, že nemá chuť se svým partnerem spát, a tak je tedy zcela logické, že přichází sám/sama, protože chyba je v něm/ní.

Očekávání jsou v takových případech v celku jasná. Terapeutka a sex coachka v jedné osobě mávne kouzelným proutkem a v několika jednoduchých krocích chybu u viníka napraví ke spokojenosti všech.

Chtěla bych předem říct, že jestli jednou kdokoliv na světě bude něco takového umět, budou jeho služby k nezaplacení. Jasně, po terapeutickém a coachovacím světě chodí spousty odborníků, kteří se pyšní přesným návodem na to, jak nápravy docílit. Pojďme se nejprve podívat na to, jak takové dobře míněné rady vypadají.

Tito odborníci na krásno slibují, že jejich program pomůže všem bez rozdílu. Ví, jak má vztah vypadat, aby si ti dva uměli užít bezbřehé vášně a oddávali se spokojenému sexu. A vůbec se nezdráhají tuto svou představu o ideálním vztahu tlačit na druhé bez toho, aniž by jejich životy alespoň trochu znali.

Aby se pídili po jejich tužbách a potřebách. Aby znali jejich vzorce z kmenových rodin. Aby se alespoň jednou zeptali, jak například vypadají takové konflikty u nich v páru, jestli vůbec nějaké jsou a jak je umí řešit. Aby se předem zeptali, jaká zranění si s sebou nesou. Aby zjistili, jestli jsou vůbec dostatečně silní, aby tento proces podstoupili.

Místy tihle odborníci pak jedou diktát v mnoha oblastech. Často se začíná tím, že ti dva by si měli nalít čistého vína a všechno si říct. Jenže jak si tohle mají říct páry, které jsou vysoce konfliktní? Nebo páry, které nejsou zvyklé v důvěře cokoliv sdílet a tuhle schopnost se v párové terapii teprve učí? Co když mají narušenou důvěru?

Byla jsem svědkem toho, že odborník radil, aby se navzájem jeden druhého dotýkali, a dávali si tak vědět náklonost. Tohle se dělá velmi těžko párům, kde jeden z partnerů je na doteky toho druhého už alergický. Nebo je dokonce přesvědčený, že dotyky jako projev lásky nepotřebuje.

Velký údiv ve mně vzbuzoval i předpis toho, jaký by měl mít ve vztahu chlap mužské vlastnosti, a žena ty typicky ženské. Následovalo zahlcení radami, jak by si je měli každý z nich pěstovat ba dokonce místy i vynucovat. Ale hlavně velmi přesný obraz toho, jak by to měli mít v rámci polarity mezi sebou nastavené. Kde by měla být jejich kýžená rovnováha. Nikoho přeci nezajímá nějaké individuální nastavení, když pak v pokročilejší fázi sexuálního poradenství potřebujeme předepisovat praktiky BDSM všem bez rozdílu.

V párové terapii, která se zabývá intimitou, nikdy nenapravujeme jednoho a nejede se diktát podle šablony jednoho odborníka, který je přesvědčen o tom, jací by oba z páru měli být. Je to systém, který je natolik složitý, abychom mohli jasně poukázat na jednoho z nich nebo jít jednou konkrétní cestou návodu na spokojené partnerství. A právě kvůli složitosti cokoliv nahlédnout, jsou pároví terapeuti kontaktováni.

Práce s páry, které mají problémy s intimitou, je velmi citlivá. Sex totiž často poukazuje jako symptom na pokulhávající blízkost, a prvně nastává velké rozuzlení nad tím, že toto je, až na výjimky, o kterých můžeme hovořit jindy, symptom vztahu a nikoliv viníka.

S nikým si nejsme tak důvěrně blízcí, jako s naším životním partnerem. A na to se váže zvládání mnoha oblastí života, na které nás nikdo doposavad v životě nepřipravil. V českých školách jsme byli zvyklí se nazpaměť našprtat kde co, abychom to vzápětí po zkoušce zapomněli. Schopnost orientovat se ve vztazích nikdo nepovažoval za důležitou natolik, aby se vztahovosti ve vzdělání někdo věnoval. Všichni jsme v tom plavali a plaveme do dospělosti.

Přitom je to právě kvalita našich vztahů, která mnohem významněji předurčuje životní úspěch (Albrecht, 2006) než inteligence, a to i v té jeho nejindividuálnější podobě. V párové dynamice se donedávna považovala délka vztahu jako jedno z nejdůležitějších měřítek úspěšnosti vztahu. Troufám si říct, že to už se bohudík mění. Byť jsem vesměs zastánce dlouhodobých vztahů a věřím, že právě jejich hloubka nám umí přinést to největší poznání, považuju kvalitu naší partnerské blízkosti jako parametr, který je pro zhodnocení kvality partnerského vztahu nejdůležitější. V terapii umíme blízkost nahlédnout trpělivě a ze všech možných stran.

Párová terapie nám umožňuje naprosto individuální přístup. Nejen ke vztahu samotnému, ale právě s respektem k potřebám každého jednotlivce. Používám na to metodiku glowsome®. Kouzlo spočívá v tom, že postupně mapujeme různé oblasti vztahového života, které zasahují do blízkosti, nebo-li intimity, páru. A u každé oblasti jdeme do takové hloubky, do jaké je potřeba jít. U některých nám jejich už aktuálně prožívaná hloubka umožňuje klouzat jen po povrchu, u jiných si zas musíme vyhrnout rukávy a pustit se do zahradničení (Sternberg, 1999) v různých koutech zarostlé zahrady.

Ale co je zásadní, že každá ta cesta vypadá trochu jinak. Každý pár přichází s unikátním příběhem, který v terapeutickém procesu nahlížíme individuálním tempem a dostáváme se postupně v naprosto ojedinělé posloupnosti k jednotlivým oblastem, které intimitu tvoří. Těch oblastí je 8, jak už název metodiky glowsome® napovídá, a kombinuje mentální práci dohromady s tělesnou (somatickou) aktivací, protože nejen v párové intimitě potřebujeme součinnost obojího.

  1. Growth/růst naznačuje z podstaty věci, že oba z páru mají zájem na tom, aby na sobě pracovali, a nosí v sobě naději, že umí v intimitě fungovat lépe. Je to premisa, bez které v párové terapii nelze pracovat dál. A je žádoucí, abych všichni v rámci dalšího rozvoje a spolupráce identifikovali, na čem pracujeme a k jaké vizi směřujeme. Chce to mimo jiné odvahu (Staub II, 2002).
  2. Love/láska hory přenáší. A v párové terapii to platí trojnásob. Žijeme v informační době, ve které se učíme být analytičtí a mít na všechno názor, ideálně kritický (Cordova & Scott, 2001). Epidemie poučování a nevyžádaných rad jsou jedním z největších zabijáků v jakémkoliv vztahu. Přitom láskyplné přijetí (Hendrix, 2007) je to, po čem toužíme nejvíc. A vzájemné ukazování lásky (Blonna, 2014) v jazyce, kterému náš partner rozumí (Chapman, 2015), nás umí přiblížit mnohem víc než ta nejlepší rada pod sluncem.
  3. Openness/otevřenost závisí na naší schopnosti unést vzájemnou odlišnost. Do toho samozřejmě patří i pátrání po starých vzorcích z kmenových rodin a attachmentové teorie (Bartholomew, 1990), které nám napomáhají se lépe orientovat v konfliktních situacích. A hlavně zvládat konflikty tak, aby nám byly k užitku a vedly už ke dříve zmiňovanému růstu. Patří sem i práce na hranicích (Cloud & Townsend, 2018), které je potřeba mít zvědomělá tak, abychom uměli být vzájemně svobodní (Giddens, 2013). Otevřenost pak také reprezentuje jeden z klíčů pro fungující intimitu.
  4. Wild/divoká hravost je ta oblast, která se setkává s největším nepochopením. Prozkoumáváme polaritu mužského a ženského principu a hledá se ta poloha, ve které je každému z nich dobře – samotnému za sebe a ve vztahu k druhému. Do hlubokého světa hravosti ale nelze prostoupit dřív, než umím jeden druhého přijímat v odlišnosti. Zároveň představuje největší portál pro prohloubení intimity (Deida, 2005) a vstupu do dalších úrovní rozvoje. Tady se citlivě pracuje s realitou a fantazií, které se meze nekladou.
  5. Sensual/smyslovost je tělesným obrazem práce s fantaziemi a divokou spiritualitou. Učíme se probouzet prožitek těla na té nejhlubší úrovni. V počátečních fázích je to o zvědomování tělesných prožitků, od kterých umíme být v dnešním světě tak krásně odpojeni, až po prožívání reálných orgasmických stavů skrz představy o tělesných prožitcích.
  6. Omnipresent/všudypřítomnost je mocná. Co dělám ve vztahu, když se na něj soustředím. A co v něm dělám po zbytek času, nelze oddělit. Všechno se sčítá a náš vztah je tvořen jedinečnou mozaikou přítomných okamžiků za jakékoliv situace.
  7. Mindful/všímavost ke své přítomnosti, ke svým zdrojům. Všímavost k tomu, co se mi děje tady a teď. Schopnost všímat si toho, co se děje s mým partnerem. A to vše v roli pozorovatele bez toho, aniž bych tomu přikládal svůj význam.
  8. Experiencing/prožívání a emoce jsou nedílnou součástí naší schopnosti žít naplno. Setkávám se nezvladatelnými emocemi, a nebo naopak s lidmi, kteří své emoce raději vypnuli, aby se o nich nemuseli bavit a vyhnuli se tak konfliktním situacím. Naše schopnost prožívat a vyjadřovat emoce bez ubližování druhým je přitom jedním ze základních stavebních kamenů pro fungující intimní vztah.

Některé páry raději začínají prací na mentální stránce a k tělesnému prožitku se propracovávají postupně (to se jeví jako prospěšné s páry, které tam mají historii fyzických zranění z minulosti – ne nutně mezi sebou). Jiné na to naopak potřebují jít ze začátku víc přes tělo (vhodná taktika například u vysoce konfliktních párů). S většinou z nich však používáme kombinaci obojího v přítomném čase.

Proces intimní terapie či coachingu není přímočarý, nemá přesný návod. Ale pokud se mu otevřeme s důvěrou a trpělivostí, umí vnést do našeho života jiskru, a to nejen v našem partnerském vztahu. To, že vaše intimita začala fungovat, pozná vaše široké blízké okolí.

Albrecht, K. (2006). Social intelligence: The new science of success. John Wiley & Sons.

Bartholomew, K. (1990). Avoidance of intimacy: An attachment perspective. Journal of Social and Personal relationships, 7(2), 147-178.

Blonna, R. (2014). An Acceptance Commitment Therapy approach to sexual attraction. Sexual Attraction in Therapy: Clinical Perspectives on Moving Beyond the Taboo‐A Guide for Training and Practice, 80-96.

Cloud, H., & Townsend, J. (2018). Boundaries workbook: When to say yes, how to say no to take control of your life. Zondervan.

Chapman, G. D. (2015). The five love languages: The secret to love that lasts. Northfield Publishing.

Cordova, J. V., & Scott, R. L. (2001). Intimacy: A behavioral interpretation. The Behavior Analyst, 24(1), 75-86.

Deida, D. (2005). Finding God through sex: Awakening the one of spirit through the two of flesh. Sounds True.

Giddens, A. (2013). The transformation of intimacy: Sexuality, love and eroticism in modern societies. John Wiley & Sons.

Hendrix, H. (2007). Getting the love you want: A guide for couples. St. Martin’s Griffin.

Joseph, C., & Lakshmi, S. S. (2010). Social Intelligence, a Key to Success. IUP Journal Of Soft Skills, 4(3).

Staub II, R.E. (2002). The Acts of Courage. Staub Leadership Publishing.

Sternberg, R. J. (1999). Love is a story: A new theory of relationships. Oxford University Press.

Lucie Rust

individuální i párová terapeutka