Zónu komfortu vnímám jako něco, co nejenže velmi dobře známe, ale je nám v tom určitým způsobem tak nějak dobře, tedy spíše si namlouváme, že je nám v tom dobře.
Pamatuji si na jednoho mého potenciálního klienta, který mi volal s prosbou, zda bych se přijela podívat na jeho restauraci a poradila mu, co by v ní mohl změnit. S nadšením jsem dorazila, vstoupila do plně obsazeného prostoru a zjistila, že restaurace servíruje velmi chutná jídla, obsluha je vřelá a první, co mi projelo hlavou bylo, co bych tady měla měnit. Kuchyni řídil zkušený šéfkuchař, servis se plynule pohyboval po place…
Po vstupním mystery shoppingu jsem se setkala s majitelem. Přicházel pohledný muž kolem 42 let absolutně bez šťávy a chuti život žít. Našla jsem zakopaného psa a po hodině rozhovoru, kdy na všechny mé dotazy padalo „ale, to nejde…, už se mi nechce…, jsem už asi starý…“ jsem mu s laskavostí a opravdovostí řekla, že byť bych mu chtěla pomoci, nemůžu, protože to by musel chtít on sám a zatím mi přijde, že vlastně ani nic ve svém životě měnit nechce. A tak zvítězila síla kompromisu: “ i přesto, že nejsem šťastný a spokojený, necháme to tak, vždyť to není zase tak hrozné“ a rozloučili jsme se.
I takhle může vypadat zóna komfortu, mít vše, materiální zabezpečení, prosperující firmu, pravidelné dovolené, děti na prestižních studiích … a někde uvnitř cítit prázdnotu. A tak se z člověka stává křeček v kolotoči, protože jediné, co mu alespoň na chvíli dá pocit radosti, je si něco hezkého koupit. A jelikož ten pocit vydrží jen chviličku, tak se potom, co se křeček do syta nažere, vyráží na svou pravidelnou cestu do kolotoče, ve kterém běží a běží a stárne a stárne a vnitřní nespokojenost roste a roste.
Co s tím???
Odpovím dnes lehce netradičně 🙂 Když jsem byla před nedávnem surfovat, nejvíce dnů jsme surfovali brzy ráno (program byl tak nabitý, že jsem spala max 5 hodin denně). Vstávali jsme před pátou hodinou ranní k načerpání co nejvíce energie na celý den, v půl sedmé jsem už měla na sobě vlhké oblečení na surf, což pro mě zpočátku bylo velkým překonáním mé zóny komfortu (od mala nesnáším na sobě mokré oblečení 🙂 a v 7 hodin už jsem pádlovala na surfu chytat vlny a trénovat a trénovat. Možná si teď říkáte, jak to souvisí s businessem? Velmi a zásadně, protože pevné a silné tělo, bdělá mysl, srovnané myšlenky, silné vnitřní pocity euforie s každou sjetou vlnou mě načerpaly natolik, že jsem se s chutí totálně upgradovaná pustila do realizace pracovních projektů s radostnou odvahou a odhodláním a znovu se utvrdila v tom, že to, jaký život žiji záleží na magické vnitřní síle, která determinuje, kdo skutečně jsem…
A tak zkuste alespoň jednu jedinou malou změnu začít aktivně aplikovat do svého života a pozorujte, co se ve vašem životě mění. Krok za krokem pokračujte přidávat další a nezapomínejte se u toho radovat!
Protože RADOSTNÁ SÍLA je tím obrovským pohonem do všeho 😊
Mgr. Edita Friedlová
koučka, životní motivátorka, supervizorka
Nejnovější komentáře