Potřeba vzájemného sdílení, empatie a fyzického kontaktu k nám lidem patří odjakživa. Nejvíce se formuje v dětství, v kruhu nejbližších. Dříve či později nám ale do života vstoupí zátěžový test, který si naše potřeby a postoje proklepne. Některé klepne „pouze“ přes prsty, jiné „hůř“ soudním kladívkem u rozvodového stání. Nejčastější zatěžkávací zkouškou bývají totiž právě partnerské vztahy. Prostor, kde oba partneři uplatňují vlastní emoční ingredience a vztahové vzorce. Zda se recept podaří či nikoliv, záleží na obou. Navíc řečeno kulinářským jazykem – nejde jen o suroviny, ale také o koření a chuť, kterou výsledný pokrm jménem vztah má.
Proč se vám tedy nedostává potřebné chuti? A proč máte chutě rozdílné a už spolu partnersky neladíte? Jedním z důvodů může být nesoulad mezi vaší ženskou rolí a partnerem, se kterým žijete. Tato disharmonie se objevuje tehdy, když váš partner neměl v minulosti šanci zdravou ženskost zažít. O jaké typy mužů se tedy nejčastěji jedná?
Synové silných matek
Mateřská láska této ženy je silně prolnuta kontrolou, pokyny a zákazy. Tato matka tak svého syna manipulativně tlačí do svých představ a nenaplněných cílů. Skrytou manipulací může být například snaha matky syna před vším nezdravě chránit nebo vytvářet v synovi pocit viny, kdy „ona to přece dělá všechno jen kvůli němu“. Otevřeně je syn manipulován, pokud je mu například opakovaně zdůrazňováno, že musí danou činnost dělat, i když nechce nebo ji neumí. Matka mu to zpravidla servíruje v tak zvaně dobře míněné poznámce, ale se zraňující kritikou a dovoláváním se zaběhlých pravidel a zásad. Syn se pod tíhou této kanonády často zlomí a matce raději vyhoví. Stává se poslušným a výkonově orientovaným mužem. Je ale také úzkostný a nese si v sobě nízké sebevědomí a křivdu vůči ženám.
Mateřská láska a něha syna citově formují. Zažívá-li syn nedostatek lásky, podmíněnou lásku či odmítání z důvodu nevyhovění, uzavře se do sebe a emoce přestane projevovat. Je to jeho obranný mechanismus, kterým se chrání před opětovným nepřijetím či odmítnutím. Touto svojí uzavřeností si ale do života přivolává partnerky, které mu jeho nezdravý vztah k matce jen potvrdí. Tyto partnerky budou manipulativní a citově uzavřené podobně jako kdysi jeho matka. Jeho strach z nepřijetí či odmítnutí mu v absolutní dokonalosti odrazí případný potomek. Skrze něj se mu totiž krutě zrcadlí, že on lásku nedostává a dítě ano. Tento muž pak v partnerském vztahu často zažívá pocit, že selhává. Obdobně jako v minulosti s matkou, se kterou si pocity selhání a neschopnosti opakovaně zažíval. Buď přímo přes sebe nebo nepřímo přes otce, kterého matka častovala nezdravou kritikou či shazováním.
V druhém případě může jít syn naopak do silného vzdoru a jeho život je spojený s tlakem na sebe i na druhé. Takový muž pak v dospělosti svoji partnerku nezdravě srovnává s matkou. Partnerky podvědomě vybírá matce „na truc“, aby jí takříkajíc nesedly a on si tak mohl dokázat své rebelství – svoji sílu a moc nad matkou. Motivem jeho partnerské volby bývá ale zpravidla bolest ze zranění, nikoliv hluboké city k partnerce.
Synové slabých matek
Syn takovouto matku často zažíval v podřadné roli. Matka se opakovaně zříkávala zodpovědnosti za cokoliv a rozhodování většiny věcí řešil otec. I svůj případný nesouhlas či nespokojenost řešila matka mlčením či rezignací. V takové situaci pak syn ale často získává pocit, že matka o něj nemá zájem a že ho nemá dostatečně ráda. Že není dostatečně dobrý a musí být ještě lepší, ideálně nejlepší.
Pokud měla matka potřebu se s někým o něčem radit nebo něco rozhodnout, byl to zpravidla právě onen syn, kterého svými dospěláckými starostmi zatěžovala. Podvědomě se tak zbavovala své zodpovědnosti a nutila ho jít do role dospělého a řešit tíhu světa dospělých. V důsledku této nepřiměřené zátěže se pak ale syn předčasně vymaňuje ze své synovské role a jeho citová výbava nemá šanci se plně rozvinout. V dospělosti pak může takový muž působit jako suchar, nabubřele a přechytřele. V partnerském vztahu mívá často potřebu přebírat nezdravě zodpovědnost za partnerku, stejně jako kdysi za svoji matku. Bývá často napjatý, striktní, se sklony k perfekcionismu. Uvolněnost a bezprostřednost se dostavují zřídkakdy. Partnerka se pak ve vztahu s tímto mužem často cítí pod tlakem a může vnímat ztrátu vlastního prostoru.
Syn v roli partnera matky
Pokud je syn podvědomě vtahován do role partnera, bude své matce nezdravě zavázán. Tlak na brzkou zralost se také negativně podepíše na jeho duševním vývoji podobně jako ve výše uvedeném případě.
Tato matka pro syna pak funguje jako spouštěč pocitů viny či potřeby automaticky ve všem vyhovět. V partnerském vztahu pak tento muž svoji matku podvědomě často upřednostňuje a ve vztahu k partnerce se cítí nejistě. Je totiž stále více synem než mužem. Neměl šanci do své mužské role zdravě dozrát. Jeho partnerka tak mnohdy zažívá s potenciální tchýní častý boj o své místo ve vztahu.
Co s tím?
Říká se, že syna dělá matka a muže dělá žena. Role matky je bezesporu klíčová pro zdravý duševní i fyzický vývoj dítěte. Matka je pilířem emoční výbavy. Máma synovi ukazuje svět něhy, křehkosti, empatie a citlivosti. To vše mu může předávat spolu s vírou v jeho zdravou mužskou sílu. Zdravou mužskou sebehodnotu ale syn u matky nenačerpá. Tu vybuduje s otcem. Jeho nezastupitelnost spočívá právě v učení síly, úcty a respektu, stejně jako zodpovědnosti a poznání, jak to v životě vlastně chodí. Matčina citlivost a otcova síla nestojí proti sobě. Ba naopak. Je to princip partnerské harmonie.
