Známe to všichni.
- Co teď bude?
- Jaké to bude?
- Proč se to musí měnit?
- Proč to nemůže zůstat stejné?
- Proč musím začínat znovu?
ZMĚNY!
Kdo by je měl rád?
Většina z nás vnímá změny negativně.
Bereme je jako odklon od něčeho, co známe. Být v něčem, co známe, je pro nás velice důležité. Dává nám to totiž určitý pocit jistoty. Proto kolikrát i zůstáváme v něčem, co nám sice nevyhovuje a v čem se necítíme šťastní, ale co je nám dobře známé.
- Proto zůstáváme ve vztahu, který nám nevyhovuje.
- Proto jsme stále v práci, která nás nenaplňuje.
Ona totiž i nepříjemná a nepohodlná jistota je totiž kolikrát lepší než nejistota. Víme, co zde můžeme čekat a nic moc nás nepřekvapí.
Navíc je přirozenou vlastností našeho mozku to, že se snaží vytěsňovat to nepříjemné z minulosti. Máme proto tendenci na to, co bylo, koukat jako na to dobré. Co už nebude.
- Máme pocit, že dřív bylo vše lepší.
- Dřív nám bylo líp.
- Vztahy byly lepší.
- Práce nás víc bavila.
Lpíme na tom, co známe, na našich jistotách.
Přitom ale nic nemůže být stále stejné. Všechno plyne a neustále se mění.
Den se pravidelně mění v noc.
Po zimě přichází jaro.
My sami se měníme. Díky zkušenostem a zážitkům se každý den posouváme dál a jsme jiní než dřív.
Nic nezůstává stejné.
ZMĚNA je tak naší JISTOTOU.
Mgr. Eva Metelková