Prokrastinace. Lenost. Demotivace a nechuť. Chaotičnost. Útěk. Vyhýbání se. Únava a nedostatek energie. Dosaďte si svůj výraz pro situace, když něco chronicky odkládáte. Proč máme vlastně tendenci věci odkládat neboli prokrastinovat?

Každý určitě najdeme to své proto. A za každým proto najdeme hlavního tvůrce – naši podvědomou mysl. Dobrého sluhu, ale zlého pána ovlivňujícího naše dennodenní chování a rozhodování. A je pouze na nás, v jaké polaritě naší mysli dovolíme pobývat. Pokud jsme její loutkou, moc dobře se nám nežije. V reálném životě se totiž buď cyklíme v nepříjemných zkušenostech nebo často pobýváme v negativním emočním rozpoložení, které nám na životní spokojenosti nepřidá. Co hůř. Dlouhodobě se nám naše psychická nepohoda začne somatizovat a „blbá nálada“ může být ten nejmenší problém, kterému budeme čelit.

Snaha odkládat záležitosti na neurčito často signalizuje neschopnost čelit věcem přímo a konfrontovat se i s nepříjemnou skutečností. Chronické odsouvání může vygradovat natolik, že nám znepříjemní život na denní bázi. Pokud máme tendence věci oddalovat tak většinou proto, že se něčeho bojíme, nevěříme ve své schopnosti, jsme unaveni, odrazuje nás případná složitost úkolu nebo máme strach ze selhání.

Ani jeden z uvedených důvodů nejsou dobrými životními průvodci. Spíše, než aby nás naváděli tak nás z cesty našeho potenciálu, růstu a spokojenosti svádějí.

V klientské praxi se nejčastěji setkávám právě se strachem. Strachem z chyb, selhání, výsměchu či nedokonalosti. Strachem, který paralyzuje jak v oblasti partnerského života, tak v oblasti pracovního naplnění.

Jedno moudré úsloví praví „kdo nedělá chyby, nedělá nic“. Tím je řečeno vše. Změna je podmíněná akcí. Pokud chceme změnit svoje chování a jednání, potřebujeme opravit jejich zdroj – naše myšlenky. Naučit naši mysl prošlapávat nové cesty a možnosti a současně oslabovat její schopnost zajíždět do starých kolejí. Pokud je oddalování úkolů i vašim tématem, začněte se ptát sami sebe:

Proč se vám do úkolu nechce?

Co pro vás znamená splnění tohoto úkolu?

Koho hotový úkol potěší? Jste to opravdu vy?

Nakolik je pro vás důležité očekávání druhých?

Co vás skutečně baví a v čem jste dobří?

Co pociťujete, když úkol oddalujete?

Z čeho máte strach?

Jaké jsou vaše priority?

Odpovědí vám budou pávě ty myšlenky, které je potřeba opravit. Ty, které už vám neslouží a neposouvají vás na vaší cestě. Dost pravděpodobně také stojí za oddalováním úkolů.

Hledejte naopak takové, které vás dostávají do stavu akce a spokojenosti. Soustřeďte svoji pozornost na to, co chcete a jakými kroky toho dosáhnete. Začněte od maličkostí. Každá změna se počítá, protože s každou rostete. Přeji vám úspěšné „růstové“ myšlení.